Moje cesta k chorálům Hildegardy z Bingenu byla v mnohém nečekaná. Připadá mi, jako by jí lemovalo několik událostí a důležitých rozhovorů, které by se daly shrnout do tří hlavních impulzů, jenž mě postupně posouvaly vpřed. 

O Hildegardě z Bingenu jsem se poprvé doslechla při studiu na konzervatoři.

První impulz ke zpěvu jejích chorálů přišel tenkrát od mé profesorky zpěvu, která mi v posledním ročníku při hodinách často říkala, že by se můj hlas velmi hodil na starou hudbu a přitom zmínila i tvorbu Hildegardy. V té době jsem však byla studiem natolik přetížená, že mě kouzlo jejích chorálů úplně minulo. Po absolutoriu jsem se zhroutila a ve stavu absolutního vyhoření jsem nebyla schopná nic tvořit. Bylo to pro mne hodně temné období: hlas mi vypovídal službu, tělo nespolupracovalo, jakákoli technika selhávala a já měla pocit, že už nikdy nebudu moci zpívat.

Měla jsem tenkrát velké pochybnosti o sobě, o tvorbě i o zpěvu, a možná i právě proto přišel druhý impulz. Na letních muzikoterapeutických lázních, kde jsem se snažila opět najít cestu sama k sobě, mi jedna z účastnic, shodou okolností také zpěvačka, během jednoho našeho rozhovoru řekla: „To je jasné, že budeš zpívat. Já tě slyším v Hildegardě.“ Díky tomu jsem se o Hildegardu začala více zajímat, ačkoli pořád ještě nenazrál čas na to, abych se do její tvorby ponořila hlouběji. 

Třetí impulz přišel na podzim roku 2025 od mé kamarádky, která mi poslala odkaz na stránky hlashildegardy.cz se slovy: „Úplně tě v tom slyším.“ A protože se to odehrálo zhruba dva měsíce po mém návratu z lázní, brala jsem to jako pošťouchnutí od života a začala jsem blíže zkoumat inspirativní osobnost Hildegardy a její tvorbu. Na stránkách jsem se poprvé dozvěděla i o Sašce a její příběh mě inspiroval k akci – napsala jsem jí, krátce na to jsme se propojily a život snad chtěl, abychom se seznámily co nejdříve, protože asi o týden později se konal její koncert kousek od místa mého bydliště. Všechno se dělo v nádherné lehkosti: setkaly jsme se, padly si do noty a od té doby se spolu přátelily a byly v kontaktu. Saška mi ukázala svůj přístup k hudbě, já zjistila, že to vlastně dělám úplně stejně – a bylo hotovo. Od té doby jsme spolu na dálku souzněly a toto naše spojení vyústilo v závěrečný koncert ve Vodojemech, kde mě krátce před koncertem Saška (kvůli svému zhoršujícímu se stavu) poprosila o spolupráci. Na koncertě mi pak s láskou „předala žezlo“ a otevřela tak prostor pro pokračování svého odkazu.

Chtěla bych naplnit naše společné přání a šířit dál krásné, silné a léčivé chorály Hildegardy z Bingenu.